Představa, že se k internetu připojíte uprostřed Sahary, na palubě lodi v Tichém oceánu nebo v horské chatě daleko od civilizace, zní jako pohádka. Jenže právě to se začíná stávat realitou díky rozvoji satelitního internetu. Společnosti jako Starlink, Kuiper nebo OneWeb masivně investují do sítí nízkodrhových satelitů (LEO – Low Earth Orbit), které pokrývají planetu vysokorychlostním připojením bez závislosti na pozemní infrastruktuře. Ačkoliv je technologie zatím hlavně v rukou průkopníků, nástup masového využití je už za dveřmi.
Rozdíl mezi geostacionárními a nízkodrhovými satelity
Dříve byl satelitní internet spojený hlavně s pomalým připojením a vysokou latencí, protože využíval satelity ve výšce přes 35 000 km. To znamenalo až půlvteřinové zpoždění a prakticky nemožnost využití pro hraní her, videohovory nebo streamování. Nové LEO sítě ale pracují s tisíci malými satelity obíhajícími Zemi ve výšce kolem 500–2000 km. To výrazně snižuje latenci (i pod 50 ms) a umožňuje stabilní a rychlý internet téměř kdekoliv.
Starlink jako průkopník, konkurence nespí
Nejviditelnějším hráčem je bezesporu Starlink od SpaceX. Se svou sítí čítající přes 6000 satelitů a službou dostupnou ve více než 70 zemích nabízí připojení o rychlosti až 250 Mbps. Konkurenční Amazon Kuiper se chystá do ostrého provozu v roce 2026 a plánuje do vesmíru vypustit více než 3000 satelitů. A britský OneWeb se soustředí na B2B sektor a státní správu, zejména v oblastech krizového řízení a infrastruktury.
Přínosy pro rozvojové země i krizová místa
Jedním z nejsilnějších argumentů pro rozvoj satelitního internetu je jeho schopnost překlenout digitální propast. V řadě oblastí světa – zejména v Africe, části Asie či Jižní Ameriky – stále chybí stabilní internetová síť. Satelity zde mohou během krátké doby poskytnout připojení bez nutnosti nákladné výstavby optických kabelů. Důležité je to také při přírodních katastrofách nebo vojenských konfliktech, kde běžná infrastruktura selhává – právě v takových situacích satelitní síť může sloužit jako záchranná komunikační linie.
Cena jako hlavní bariéra masového rozšíření
Ačkoliv technicky jde o revoluční posun, přístupnost těchto služeb je zatím omezená hlavně cenou. Například Starlink v Evropě stojí přes 10 000 Kč za základní sadu a měsíční poplatky se pohybují kolem 2000 Kč. V rozvojových zemích nebo mezi běžnými uživateli je to zatím nadstandard. To by se ale mohlo změnit s rostoucí konkurencí a vývojem levnějších antén a terminálů.
Budoucnost sítí mimo Zemi
Satelitní internet přináší nejen globální konektivitu, ale i zcela nový způsob uvažování o internetu jako službě nezávislé na státní nebo infrastrukturní příslušnosti. Pro některé to představuje svobodu, pro jiné výzvu v oblasti regulace, dohledu a bezpečnosti. V každém případě ale nelze pochybovat o tom, že satelitní připojení bude hrát zásadní roli v příštím desetiletí – nejen na Zemi, ale i jako základ komunikačních sítí pro budoucí mise na Měsíc nebo Mars.
