Každý rok se po celém světě vyhodí miliony tun elektroniky. Staré notebooky, mobily, tablety nebo kuchyňské spotřebiče končí na skládkách nebo v neformálních recyklačních centrech. A přestože technologický pokrok zlepšuje naše životy, jeho odvrácená strana roste rychleji, než stíháme reagovat. Elektronický odpad — známý jako e-waste — se stal jedním z nejrychleji rostoucích druhů odpadu na světě. Problém přitom není jen environmentální, ale i zdravotní a ekonomický.
Co je vlastně elektronický odpad?
Elektronickým odpadem se rozumí jakékoli zařízení napájené elektřinou, které je vyřazeno z provozu. Nejde jen o mobilní telefony nebo počítače, ale také o kabely, baterie, mikrovlnné trouby, tiskárny nebo herní konzole. V roce 2023 dosáhlo množství e-waste podle údajů OSN 62 milionů tun, přičemž jen 22 % bylo oficiálně recyklováno. Zbytek končí na skládkách, často v rozvojových zemích, kde ho lidé rozebírají v nebezpečných podmínkách.
Jak k problému přispíváme my sami
Zásadním faktorem je životní cyklus produktů. Výrobci často záměrně vytvářejí zařízení tak, aby je bylo obtížné opravit nebo upgradovat. Například výměna baterie v moderním telefonu často vyžaduje speciální nástroje a odborníka. K tomu přispívají i softwarové aktualizace, které zpomalují starší zařízení, nebo chybějící náhradní díly. Spotřebitelé tak bývají donuceni kupovat nová zařízení dříve, než je technicky nutné.
Oběťmi jsou i rozvojové země
Velká část elektronického odpadu putuje do zemí jako Ghana, Pákistán nebo Nigérie. Ačkoli Evropská unie i další státy formálně zakazují vývoz e-waste, ve skutečnosti se často vydává za „darovanou elektroniku“ či „funkční second-hand zařízení“. V místních komunitách se pak elektroodpad rozebírá na jednotlivé materiály – měď, zlato, hliník. Tento proces ale probíhá bez ochranných pomůcek, a jedovaté výpary z plastů a těžkých kovů ohrožují zdraví místních obyvatel.
Recyklace nestačí – musíme navrhovat chytřeji
Současný model „vyrábět–použít–vyhodit“ je neudržitelný. Nestačí jen recyklovat, protože i ta nejlepší recyklační linka zpracuje pouze omezené množství a často přichází o cenné materiály. Nutné je přehodnotit samotný design výrobků. Existují příklady tzv. „modulární elektroniky“ – například smartphone Fairphone, který je možné snadno opravit nebo vylepšit. Podobné přístupy se ale zatím nedostaly do mainstreamu, částečně kvůli vyšší ceně a částečně kvůli nedostatečné informovanosti spotřebitelů.
Co může udělat každý z nás
I jednotlivci mají v boji proti e-waste nezanedbatelnou roli. Prvním krokem je uvědomění si, že nové zařízení není vždy nutností. Oprava starého, zakoupení repasovaného kusu nebo prodloužení životnosti pravidelnou údržbou může být stejně efektivní. Mnoho měst nabízí sběrné dvory, kde je možné starou elektroniku bezpečně odevzdat. Kromě toho se v posledních letech rozvíjejí i tzv. re-use centra a opravárenské dílny, kde se můžete naučit základní opravy sami.
Legislativa jako nástroj změny
Evropská unie v roce 2021 přijala tzv. „Právo na opravu“, které má spotřebitelům usnadnit přístup k náhradním dílům a technickým informacím. Přesto je potřeba, aby se tyto principy skutečně promítly do praxe a nevznikaly jen jako kosmetické úpravy. Důležité je i zavedení tzv. ekodesignu jako normy – tedy povinnosti výrobců vytvářet produkty, které jsou snadno opravitelné, recyklovatelné a energeticky úsporné.
Budoucnost bez e-odpadu? Ne snadná, ale možná
Změna přístupu k elektronice není utopií. Znamená to ale transformaci celého ekosystému výroby, prodeje i spotřeby. Potřebujeme více tlaku na výrobce, lepší regulace, ale i větší odpovědnost na straně zákazníků. Pokud chceme žít ve světě, kde technologie pomáhají bez toho, aby zároveň ničily, je nutné brát e-waste jako prioritu. Protože i když je elektronika chytrá, bez naší zodpovědnosti zůstane jen dalším druhem špíny, který za sebou zanecháváme.
